Ale zpátky ke kouzelné kopuli. Tady v Chile je potažená částečně bílou a částečně průhlednou fólií, takže připomíná astronomickou observatoř, které jsou jedním z chilských fenoménů. Mají tu vysoké hory, nejvíce bezmračných dnů v roce a tenčí atmosféru než v Evropě - nikde jinde na světě nejsou lepší podmínky pro pozorování vesmíru než zde, a proto tady Ameriné a další staví s oblibou své obří teleskopy.

V Chile mají i "dakaristé" svou observatoř

Takže i my dakaristé máme takovou malou observatoř, i když namísto pozorování vzdálených galaxií tam chodíme mlsat. Ne každý na to má samozřejmě čas, obzvlášť mechanici dělají často celou noc na strojích, takže nejvíc tam bývá novinářů. Ti mají, ať už to je jakákoliv akce kdekoliv na světě, zvláštní smysl najít vždy ten nejlepší bar s nejlepším jídlem a pitím.

Mě k ní dovedl jeden ze závodníků. Carlo de Gavardo je v Chile největší dakarskou hvězdou a zároveň můj kamarád. Vždy mě zastavuje a říká, abych se nezapomněl zajít podívat do té kopule a vypráví, co tam je zajímavého k ochutnání. Dokonce mě párkrát zval na svou farmu a ukazoval mi ji na mapě. Ale trochu z toho mám strach, ta farma je velká jako polovina České republiky...

Ale k té asi deset metrů vysoké konstrukci. Vevnitř je vzdy projekce zajímavostí daného regionu a celý interiér je přizpusoben danému kraji. Ale to většinu hostů nezajímá. Bohužel. Hned se hrnou ke stolku, kam ji číšnici nosí různé speciality, ovoce, míchané nápoje, víno nebo dokonce tvrdý alkohol.

Je to hruška, nebo ne?

Chilské víno mi hned učarovalo. Nemají jen bíle, růžové a červené, ale nějakých dalších sedm barevných odstínů. Jeden znalec v Česku mi říkal, že kdo jednou začne pít kvalitní chilská vína, už nechce žádná jiná. A já musím souhlasit. Jsou opravdu hodně specifická. Nevím jestli to je jejich extrémně železitou půdou nebo opravdu kuriózními podmínkami pěstování révy.

Vinice jsou často vidět i při průjezdu etapami, jsou schované ve skalních soutěskách na kraji pouště, že se vždy divíte, že jim v takových podmínkách neuschnou. Chilané jsou právem na své víno hrdí, co také chilského zná běžný Čech kromě jejich obřích dolů na měď a právě vína?

Zrovna teď jsem ochutnal jeden míchaný nápoj, co mi doporučil Carlos. Číšník nalil do sklenice něco z pěti lahví a k mému překvapení to dolil Red Bullem, nevím, jestli je vyrobený také v Chile, ale k místní specialitě by měl i tak daleko. V každém případě ten nápoj je vynikající. Zkusil jsem si vzít k tomu nějaké ovoce, co vypadalo jako hruška. Ale hruška to není a už vůbec to tak nechutná. Vlastně to nechutná vůbec.

Ale i na té kopuli je vidět, jak je Dakar v Jižní Americe populární, chytil se zde neuvěřitelně rychle, a jestli ho pořadatelé vrátí zpátky do Afriky, bude hodně lidem chybět.

Mých pět minut slávy

Dokonce i já jsem si užil svých pět minut slávy. Mám tady svůj pitbike, s kterým jsem před rokem závodil, a jel jsem se na něm podívat k moři. Zpátky do bivaku jsem chtě nechtě musel jet špalírem fandů, kteří mi aplaudovali a volali spoustu slov, z nichž jsem rozeznal jen "Dakar". Je to tady opravdu davové šílenství, Jihoameričané motorsport milují a snaží se všem nezištně pomáhat. Jaký to obrovský rozdíl proti Africe.

Ale už musím zpátky k týmu, můj svěřenec Štefan Svitko právě přijel do bivaku. Od pondělní etapy jsme si hodně slibovali, protože startoval s vedoucí skupinou deseti nejlepších, ale po srážce s Francouzem Desprésem (vedoucí jezdec kategorie motocyklů) upadl a dojel se ztrátou. Škoda.

Vierka Kaštanová

<<-- zpět